Nové začátky

"Co byste chtěli?" Zeptala se paní v angličtině.

"Iced zelený čaj," odpověděl jsem, nezaujatý svým přízvukem, nezajímala mě.

Můžeme být navzájem cizinci, ale nic se o nás vůbec necítí.

Chytím můj nápoj, vykročím dveřmi a vrátím se do rušných ulic Londýna.

Jsem trochu ztracená, ale nemám strach. Jsem koneckonců v zemi, která vynalezla můj jazyk.

Podívám se na několik silničních značek, ptám se na některé směry a já jsem na cestě.

Neexistuje žádný skutečný zmatek. Nemá smysl, že byste byl opravdu ztracen.

Vstoupím do londýnské trubky, kde sedím tiše a dívám se na stoické tváře před sebou.

Nemluvíte o londýnské trubce.

Dnes je můj poslední den v Londýně a já mluvím ve World Travel Mart o cestování blogy.

Za dvacet čtyři hodin se budu dívat do Hongkongu.

Známé budou nahrazeny neznámými.

Po šesti měsících v Evropě konečně opustím.

Bylo příliš snadné být tady. Příliš přirozené.

Mezi zeměmi se pohybuji téměř bez námahy.

Vím, jak se chápu, a to i těm, kteří mluví málo anglicky.

Diskutuji o řeckých záchranách, jako by mě přímo ovlivnili.

I dostat Evropa.

To mě dostane.

Dívám se na ty tváře na tubě znovu.

Brzy budou pryč. Nahrazena kulturou, kterou nevím. Lidé, které jsem nikdy nezažil.

Brzy se budu zpátky bloudit neznámými ulicemi, snažím se vymyslet neznámý jazyk a vyjednávat na neznámých trzích.

Já budu mrkat po šumivých uličkách lemovaných ulicemi prodejců, když si vezmu vůni nových koření, polévek a pokrmů.

Můj žaludek mě vytáhne různými směry.

Přemýšlím, jestli ta taxikář opravdu dává dobrou cenu.

Zajímám se o neznámé.

Hongkong nemusí být neobjeveným místem.

Nemusí to být ani částečně neobjevený.

Jeho silnice projížděly před sebou tisíce cestujících.

Je to napsáno stovkami spisovatelů lépe než já.

Ale bude to jiné.

A bude to nové.

A bude to přesně to, co potřebuji.

Zanechte Svůj Komentář